V dnešní době se opravdu velké množství lidí potýká s nějakým druhem psychického onemocnění. Během pandemie těchto lidí ještě více přibylo jelikož izolace a nedostatek kontaktu s jinými lidmi i s venkovním světem mohou mít za následek opravdové psychické problémy. Dlouho byly psychické nemoci v naší společnosti tabu, ale díky dnešní osvětě se tento stereotyp začíná bortit.
Jedním z pomocníků při samotě lidí, či při psychických výkyvech i při běžném dni jsou zvířata. Ty velice pomáhají i lidem ve vážném stavu v nemocnicích či v domovech důchodců. Jsou speciální tréninky pro tyto zvířata, aby například mohly vycítit blížící se záchvat a umět člověku pomoci.
Tyto speciálně vycvičené zvířata jsou potom dané osobě neustále nablízku a vytvoří se mezi nimi velmi silné pouto.
Avšak ne vždy musí být zvíře speciálně vycvičeno, aby psychicky pomáhalo lidem. Kočky a psi často vycítí splín svého člověka aniž by na to byli předem připravení. Poté se k člověku přivinou a hezkost kožíšku a jejich teplo přináší klid. Ne na každého však toto funguje. Někteří lidé zkrátka potřebují odbornou pomoc nebo zkrátka druhého člověka.
Výhodou zvířat je, že nemluví lidskou řečí a tedy nemohou vyzradit jakékoliv tajemství, s kterým se jim svěříme. Ale i přes to, že naší řečí nemluví, tak nám pravděpodobně nějaké věci rozumí. Zvířata mluví řečí těla a my ji naštěstí také ovládáme. Sice je naše anatomie krapet jiná, ale určité věci jsou stálé stejného významu. Některé emoce jsou zkrátka pochopitelné v jakémkoliv jazyce, například vztek či radost.
Spojení mezi člověkem a zvířetem je pravděpodobně vědecky neosvětlená záležitost, ale každý kdo doma nějaké to zvíře má, tak určitě může potvrdit, že to není pouze mýt, ale reálná věc, která funguje v symbiotickém vztahu, tedy něco přináší oběma zúčastněným stranám tohoto krásného vztahu.