Branický most, mezi veÅ™ejnostà známý spÃÅ¡e jako Most inteligence, je železniÄnà most s chodnÃkem pro pěšà v jižnà Äásti Prahy. PůvodnÄ› byl plánován jako dvojkolejný, tudÞ nejdelšà železniÄnà dvoukolejný most mezi mosty Praha i v EvropÄ› z železobetonu s délkou 910 metrů. Nakonec byl schválen pouze jako jednokolejný, neboÅ¥ navazujÃcà tunel nad Malou Chuchlà nebyl dostateÄnÄ› pevný. Josef Kubler již roku 1920 pÅ™edložil Pražské nádražnà komisi prvnà návrhy, ovÅ¡em ani Janu BaÅ¡tovi v roce 1923 se nepodaÅ™ilo návrh dostateÄnÄ› podpoÅ™it, aby stavba zapoÄala. Roku 1949 se vÅ¡ak náhle situace zmÄ›nila.
Téma nemorálnosti v obdobà stavby
Ti, kteřà se mÄ›li starat o rozvoj národa, se starali o rozvoj železnice, a ti, kteřà se mÄ›li starat o rozvoj železnice, se starali o rozvoj národa. Celková koncepce stavby Branického mostu nebyla dokonÄena, ovÅ¡em náhlá potÅ™eba rozÅ¡ÃÅ™it mosty Praha byla pÅ™ekvapujÃcÃ. Výstavba zcela paradoxnÄ› zamÄ›stnala Å™adu právnÃků, lékařů, filosofů a dalÅ¡Ãch vzdÄ›lanců, což v dneÅ¡nà dobÄ› považujeme za odraz nemorálnosti režimu, ve kterém stavba vznikla. Již stojÃcà mosty Praha se jistÄ› otřásly v základech, když byli v 50. letech donuceni dneÅ¡nà chlouby národa do dÄ›lnických profesà nastoupit.